1. Dneska slavíš dvacítku, ty holka moje stará,

    už pamatuješ toho dost a šlapeš jak zastara,

    chlastáš sice čím dál víc a už trochu smrdíš

    a když se v tobě projíždím, tak vesele si prdíš.

    Tak teď jsem tě sešláp, ani si nepípla,

    potom to šlo z kopce a nakonecs mi chcípla.

 

Rf: V očích hrůzu, strach a běs a na tacháči čtyřicítka,

      s tebou vjedu do nebes, ty jsi moje stodvacítka.

 

2. S tebou nikam nespěchám, v tobě je pohoda,

    ostatní mě předjíždějí, no to je prostě Škoda,

    vždy mě něčím překvapíš, jsi plná nových zvuků,

    za deště i za mrazu stále děláš to své vrků,

    když ti píchne guma, beru to s rezervou

    i když díry v silnicích tě jen tak nerozervou.

Rf:

3. Když se ti něco porouchá, tak spravím ti to lehce,

    technickou mám za hubičku, i když brzdit se ti nechce.

    Pak leju do olovo, znám tu tvojí míru,

    nesvítíš a navíc máš do vejfuku díru.

    Mám rád tvé libé tvary, ty parkuješ se skvěle,

    vpředu ťuk a vzadu ťuk, lidé se tváří vřele (a pošlou mě do prdele).

Rf:

4. Mě nezastaví retardéry, dlaždice či chodník,

    bez problémů s tlumičema já jezdit jsem si odvyk

    otřes mozku z jízdy Prahou kompenzuju vodkou,

    jezdím s tebou na červenou, nestojím před stopkou

    Na přechodech drtím chodce, je třeba je třídit,

    není nad to umět dle pravidel správně řídit.

Rf:

5. A na poslední jízdu, pojedem teď spolu,

    startovat tě musím, na dvojku z kopce dolů,

    po silnici proháním těch tvých třicet koní,

    kteří nad tebou ve šrotu pak velké slzy roní,

    pak si na tě vezmou kříž a do kol vrzej hřeby,

    už tě vidím, jak si jezdíš v autíčkovým nebi.

Rf: V očích slzy, smutek třes a přede mnou světlá desítka,

      tak jsi vjela do nebes, bylas moje stodvacítka.