1. Rytíř stál před hradem, měl vrásčitou líc, ve jménu královny už nechci bojovat víc,

    ona se zasmušila, na svém trůně sedíc a potom ho pustila dál.

    Řekl: jdu právě z bitvy, smutek mě jíme, já chtěl poznat ženu, pro níž zabíjíme,

    ale proč se to děje, proč všichni odcházíme, a co z toho máte se ptám.

    A nádvoří prázdná, nikde žádné davy, že je královna smutná, rytíři srdce praví

    a svoji korunu nikdy nedá z hlavy, pak ho vyzvala, ať usedne k ní.

 

2. Když jsem byl jak vy mladý,v boj jsem se vrhával,já prohrál víc bitev než jsem jich vyhrával

    a pro vaši potěchu já smrt rozdával, tak mi jen řekněte proč.

    Královnin pohled byl zlý a chladný, řekla to nepochopí prostý voják žádný,

    však na dětském obličeji byl výraz bezradný, a snad by se spustil i pláč.

    Řekla: spolkla jsem zlatou přízi zakletou, ta bolest, ten žár snadno hlavu pletou

    a rytíř ji pohladil svou rukou letitou a poklekl k jejím nohám

 

ú.....

 

3. Proč jste tak hladová, musíte slabost skrývat, jste tu tak sama, chce to jen se dívat,

    ale já už dál nehodlám rukou s mečem hýbat, jen pohleďte z okna na zem.

    A slunce zářilo přes mraky šedé, i přes všechny své touhy měla oči bledé,

    hrůzou v sobě se uzamkla, víc už nesvede, jeho tvář vidět už nechtěla.

    Řekl: chci si jen žít jako počestný muž, chci domek a stáj, poblíž vodní strž,

    vás však začínám chápat, to mi do zad vráží nůž, i když se chováte podle a zle.

 

4. Koruna z hlavy jí padla, vydala hluboký sten, a navíc se styděla, byl to jen hloupý sen

    a pak mu řekla, ať počká chviličku jen, že bude za chvíli zpět.

    Královnin rozkaz nesnes otálení a rytíř byl zabit, čekaje vysvětlení

    a královna dál měla v samotě zalíbení, a přitom válčí se dál.

 

ú....